Musím zde napsat co mám ráda já, co mi je příjemné, co si užívám. Léta nám utíkají, každý během nich získává zkušenosti, které se využijí až budeme mít více času. Už asi víte, kdo má ten čas...ano senioři. to si myslí všichni ti, kteří v důchodu nejsou.. Já jsem si taky myslela, že se v důchodu vrátím k tomu, o čem jsem přemýšlela už na vysoké škole a vymlouvala jsem se na málo času. Chtěla jsem zapisovat to, co se mně samotné nebo známým stalo, různé historky ze života. Po jedné humorné scénce jsem si pořídila sešit a propisovací tužku červené barvy. Tou jsem na něj napsala Veselé historky aneb bez humoru to nejde. Sešit jsem nosila v kabelce, abych ho měla stále po ruce. Ovšem kabelky menších rozměrů mi to nedovolovaly a tak jsem byla nucena nechávat sešit na kolejích- myslím tím ubytovny pro vysoškoláky. Se slibem, že případnou příhodu zapíšu ještě večer po návratu z "potulek", už jsem tak neučinila.
Po promoci jsem nastoupila do práce, musela jsem se přestěhovat od rodičů do vzdálenejší obce a kupodivu i můj sešit byl se mnou. Snažila jsem se zapisovat hlášky žáků. Věřte, že některé byly dost vtipné. Příjemné pak bylo sednout si s kamarádkou do kavárny, posedět u dobrého pití, tehdy i u "kouřové tyčinky", pokecat o chlapech, shodnotit s nadsázkou jejich povahy, pak také prohodit něco o módě a humorné okamžiky i myšlenky zapsat do sešitu. Sešit jsem našla po letech a docela jsem se pobavila.
Za pár let přišla rodina, děti, mnoho povinností matky. Přes den nebyl čas na nějaké zápisy a večer jsem ulehla s dcerami na kraj postele a povídala pohádky. Zároveň jsem usínala a z pohádky jsem dělala zamotanou frašku. Taky děvčata měla ráda, když jsem jim vyprávěla o svém dětství. S láskou vzpomínám na tu dobu. V současnosti už nenosím v kabelce sešit s propisovačkou. Doma mám tablet, který zapisuje to, co mu říkám. Chytrá to technika. V covidové pandemii využívám nejvíc skype, skoro každý večer jsem u vnučky v postýlce a vyprávím zase jí pohádky. Dokonce jsem jí napsala popletené pohádky např.Perníková Karkulka. Když jsem dopovídala, vnučka jen špitla:" Babi, zítra mi řekneš tu normální". Tak jsem texty pohádek uložila do šanonu na "jindy".
Co má tedy ráda obyčejné ženská?
Mám ráda jarní slunečné dny prožité v přírodě či na zahrádce, radost mi dělá šlapání dříve na horském kole, nyní na elektrokole. Taky cvičení jógy, ráda se přitulím k blízkým lidem-manželovi, dcerám, vnučce, mám ráda své zeťáky a doufám, že i oni mne a nemohu zapomenout na své rodiče i ostatní členy rodiny.