Každý z nás se setká a zažije během svého života plno situací, na které by rád zapomněl a takové, o kterých rád mluví, protože jsou veselé, příjemné. Také raději vyprávím příběhy či situace, kdy jsem se smála. Postupem času si budu vzpomínat a zapisovat.
Tak zrovna dnes jsem prožila odpoledne, kdy mě mohli Pat a Mat angažovat do svého demoličního týmu. Hned Vám vysvětlím, proč. Jsem majitelkou malého bytu v přízemí osmipatrového paneláku. Stoupačky s teplou vodou nám v šachtě občas prasknou a teplá voda neteče vzhůru, ale nahrne se ke mně. Byt obýváme jen minimálně, v případech dojetí větších návštěv, vnoučat apod. Dovedete si představit, jaká je to sprcha, když otevřete dveře do bytu a stojíte ve vodě, ze stropu omítka dělá rampouchy. Brečet je hloupost, pojišťovna taky už moc nedá a tak vezmu kbelík, hadru a jde se na to. Tak už jsem 3x musela tapetovat i malovat a to svépomocí, abych to měla levné. Jo a ještě mi tahle práce nevadí. Ale to nemohu tvrdit teď, když jsem zakoupila do koupelny samolepící tapety jakosti " horší", po zjištění v domácím prostředí, měly mít tapety na obalu pozornění -n e n a l e p i t e l n é. Jako první jsem chtěla natapetovat dveře do koupelny. Po menším zápolení jsem je dostala z pantů, položila na židle, odstranila staré tapety i zbytky primalexu a kliku. Bezva, práce mi jde od ruky. Vzala jsem novou roli tapety , vyměřila, vzala vlhký hadr, začala odstraňovat z tapety voskový papír a začala přilepovat tapetu. Šlo mi to dobře. Mohu je dát zpět na panty. Kdo sám dával někdy dveře na dva panty tuší, jak člověk pokouší trpělivost, říká si: "ještě jednou, no tak zapadni, že se na to vykašlu a tak ještě jednou, no ,no a najednou šup a dveře jsou nasazené. Jenže nasazené byly, ale tapeta se dostala do svislé polohy a to se jí nelíbilo a začala se pěkně od shora odlepovat. Mé ruce drží tapetu, ale třetí ruku nemám, naštěstí u dveří do koupelny jsem postavila smeták. Popadnu obrátím a malá podpora je tady. Napadá mě myšlenka. Tapetu přilepím teplejší žehličkou přes papír. Malou cestovní využívám na enkaustiku, Ba právě, ve spěchu se nepodívám na žehlící plochu a hned tapeta obarvena. Nadávám si, ale tím trable nekončí. Pokládám papírovou utěrku na tapetu, a nyní už teplou žehličkou, chci oživit staré nelepécí lepidlo.Podržím snad žehličku trochu déle a mám vystaráno. Tapeta se zkroutila, utěrka ji vcucla. Dobrá,dobrá, jsem zmožena. A jdu se odreagovat do jógy.
Doma mne napadla myšlenka, na kterou jsem byla v duchu pyšná jako šikovný řemeslník. Na stěnu nalepím papírové ubrousky a pak tapetu. Realizace probíhala o víkendu v tomto duchu, ale něco se pokazilo, snad jsem dala moc tapetového lepidla, prostě pogumované tapety lepidlo nevstřebaly a co dělaly tapety? Kroutily se a padaly. Ručičky a snad i nožičky tlačily na hadr, uhlazovala jsem s nasazením všech sil. Ráno jsem se cítila jako bych byla mistr ve vzpírání, avšak tapety drží. Jak by řekla teta Kateřina v Saturninovi, že komu se nelení, tomu se zelení, či dvakrát měř a jednou řež. Ještě menší úpravy, jako třeba věšáky na ručníky, nějakou poličku a ....... Snad zase nepraskné stoupačka v nějakém bytě nade mnou.
Pořekadlo, že lepší je jednou vyhořet, než se dvakrát stěhovat, je pro ty, co jedno či druhé zažili, postrachem. Já si pamatuji na takové menší vánoční vyhoření. S rodiči jsme bydleli na vesnici a moje máma měla v té době ještě svoboného bratra, který s námi trávil Vánoce. Taky ty, které byly osudné pro vánoční stromeček. Já, pětileté děcko, jsem už byla obeznámena s možností Jéžiška a tedy jsem věděla, že by velký stromeček sám neunesl a tak mu dospělí a děti pomáhají se sháněním a zdobením této součásti Štědrého dne. S tátou jsme donesli ze zasněženého lesa a na povolenku pana hajného statnou, čerstvě uřezanou borovici. Tu jsme společně ozdobili a já si pod ní lehla a odpolední čas jsem koukala vzhůru do větví, dýchala jsem asi vůni pryskyřice, ale to si nevybavuji. Tudíž jsem ani nejedla a zlaté prásátko viděla. Večerní čas jsem byla převlečena do šatové sukně šité ze staré máminy. Večeře byla dlouhá, tradice vánočního kapra se u nás dodržuje dodnes, pěkně všechny kosti vybrat a pomalu kousat. Jéžišek počká a uslyším zvonění. Strýc si musel po večeři jít umýt ruce a trvalo mu to dost dlouho. Než se objevil v kuchyni, zazvonil Jéžišek. Křičím, strejdo, rychle pojď, už máme pod stromečkem dárky a hrnu se do obývacího pokoje s perským drahým kobercem. Otvírám dveře, Jéžišek nechal ještě otevřené okno, jé a taky zapálil svíčky, jé a nějak nám se ty svičky rozhořely a už nám hoří i stromeček. Dospělí jsou v pohybu, křičí a volají, co má se udělat a co ne. Než se vzpamatuji, naše ozdobená borovička letí z okna, bere i záclonu, která už začala také hořet. jen na zemi zůstally krabice a zabalené dárky taky trochu pocuchané ohňovým zásahem. Už si tak nepamatuji, co jsem cítila, ale dárek, který jsem si tak moc přála-pásák na baterie, tam byl. Krabice sice trochu znědla, ale kovový dárek přežil bez poskvrny. Húř dopadl strýc, který dostal od jéžiška tehdy modní balonovou bundu a měl v ní několik vypálených dírek. Jestli ji přesto nosil, nevím. Múj pásák byl bezvadný, uvezl všechny moje panenky a zapřáhla jsem za něj i větší kočárek. Jo a měl ještě i zpátečku.
Zpátečka může být způsob jednání, kdy vejdete do místnosti v nevhodnou chvíli a je vám naznačeno, že máte odejít a to co nejrychleji. Tedy slovo abstraktní, nedá se to chytit do ruky ani do ní kopnout. Zpátečka ovšem je někdy až moc materialistická. V autoškole při závěrečných zkouškách vyřkne komisař tuto větu: " zajeďte na parkoviště a zacouvejte mezi ta dvě auta." Váš nechápavý pohled stačí, aby pochopil obtížnost situace, tak upřesní. " No dejte tam zpátečku a už couváme." Tuto zpátečku cítíme v ruce jako hořící kolík. Zrcátko máme v kabelce, koukám každé ráno do této stříbrné věcičky, ale orientovat se podle třech (pro nás ženy ) přidělaných zrcadélek na autě a ještě k tomu uvést auto do pohybu, to snad nemyslí komisař vážně! No polemizovat nemůžete. Děj se vůle .......sešlápnu pravý pedál až, přesunu rychlostní páku na místo zpátečky, obě nohy zaměstnávám, pouštím spojku, přidávám plyn druhou nohou a auto po menším škubnutí začíná couvat a couvá pěkně rovně, udržet volant ......, v tom slyším......zastavte, autoškolu jste zvládla....... Bylo mně 20 let.
Když si vzpomenu na mladá léta, nemohu obejít lásku. Přicházela a bohužel i odcházela a tak to má být. Mladý člověk se s touto skutečností vyrovná rychleji. Ještě lépe, když dokáže brát určité stavy s nadsázkou a s humorem. Na fakultě jsem získala za čtyřleté studium dvě kamarádky a i po letech dodnes o sobě víme. Francouzské přísloví říká: " Máš-li dobrého přítele, máš víc, než má on", a když vás přítel vyslechne a udělí vám polaskání na duši, co víc si přát. My tři jsme si také společně postěžovaly, posvěřovaly, ponadávaly, někdy při malém množství nějakého alkoholu. Příhodu, na kterou jsem si vzpomněla, doprovázelo otevření plechovky s brendy a s ovocem pod názvem Bowle. Večer, po návratu" z noční přednášky" v kavárně CORSO, jsme ji otevřely, ale nepily, poté vrátily do lednice. V pátek jsme odjížděly z kolejí domů k rodičům. Asi vám je jasné, že jsme občas musely dát mamince šanci, aby nám vyprala, vyžehlila, napekla, navařila, zašila. Tady bych měla vložit smailíka, protože tak rozmazlené jsme ani jedna nebyly. Dovedete si představit květnový už teplejší den, člověk bez oběda přiběhne na kolej, pak zjistí holka, že má své dny a břicho začíná pobolívat. Vzpomene si na tu nedopitou bowli, která je báječně vychlazená, na jeden zátach ji hodí do sebe, popadne tašku a letí chytit vlakový spoj. Už sedím v osobním vlaku, který mne poveze domů bez přesedání skoro dvě hodiny. Počkám si na průvodčí a protože bowle se mnou dělá divi, chce se mi spát, není nic lehčího, než se schoulit do rohu k oknu, jednu nohu nachat na zemi, druhou položit na topení, hlavu trochu podržet dlaní a slastně zavřít oči. V té době se nosily svetry zvané téčka, podle jejich střihu a pod ně se dávaly slabé roláčky. Tak jsem v takovém svetru pěkně usnula. Nezdálo se mi, že bych spala dlouho, ale měla jsem takový pocit, že na mne - čerstvě odláskovanou studentku, někdo civí. Otevřu oči a opravdu. Naproti mne na sedadle sedí dost pěkný kluk a zírá. Záhy jsem pochopila, proč tak kouká. Po rychlém vypití bowle jsem usnula natvrdo, otevřela jsem pusu a přebytečné sliny mi pěkně stékaly s koutku úst přímo do ohrnutého širokého rukávu svetru. Pohled pro tvrdé chlapy. Kluk naproti mne jím nebyl, vystoupil na příští zastávce, aniž by se se mnou, volnou dívčinou, seznámil. To byl ve škole zážitek pro vypravování na několik týdnů. Stačilo jen mezi námi děvčaty říct: " Jsi tvrdý chlap, chci se seznámit".
Příhoda, která se mi přiomíná vždy, když jsem na garzonce, je spojena s malým a mohu říci i s milým hlodavcem - rejskem. Byl únor, padal sníh asi vyjímečně a já jsem měla službu na jeho odklízení z přístupových schodů a chodníku. Vždy před touto povinností přijedu večer, pustím radiátory, prohřeji obě místnosti, ulehnu, ale někdy se mi honí hlavou plno myšlenek. To se mi tentokráte přihodilo také. Najednou slxším jemné škrábání a i takové zvuky jako by ucházela pára.Napadlo mne, že jsou to zvuky z radiatoru a takjsem zůstalav klidu, snad jsem i usnula. Byla jsem vzbuzena opět podobnými zvuky a to už mně nedalo, vstala jsem a za tmy, pokoj je osícený lampami z chodníku, jsem pohmatem zkoušela, jestli z uzávěru nekape voda. Nic všechno je v pořádku. Pak už jsem celou noc prospala. Ráno jsem uklidia sníh, udělala si snídani a s ní jsem se posadila k televiznímu rannímu vysílání. V tom se mi zdálo, že jsem zahlédla něco malého, černého a rychlého proběhnout kolem skřiňky k radiátoru. trochu jsem se lekla, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Bohužel jsem asi měla. Podruhé to malé černé se blížilo po koberci k mým nohám. Jakým skokem jsem se dostala na sedačku už ani nevím, ale byla jsem zachráněna. Nejdřív mne napadlo, že to byla myška. Večer měl pro mne přijet manžel a tak jsem doufala, že zvuky radia či televize myšce nedovolí se ukázat. Manžel přijel, líčila jsem mu, kde jsem myšku viděla, aby v těch místech mohl dát pastičku. V tom černá kulička se mihla pod našima nohama a protože manžel byl ve střehu, šlapl a .......... byl to malý rejsek.
Zajímavé rady na vyčištění skvrn od našich babiček...